V letošním roce nás čekají opět dva týdenní tábory. Prvním z nich je "Trosečník", který se bude konat v termínu 7. - 14. července 2012. Druhým bude tajuplné "Poselství Draic-kinů", o němž se více dozvíme 4. - 11. srpna 2012. Než se však vydáme na tábořiště Pod Templákem, můžete si zatím přečíst, co jsme již zažili v předchozích letech.

V roce 2011 jsme se vydali společně s doktorem Jonesem pátrat po zmizelém světadílu - Atlantidě. Museli jsme se tam dostat dříve než němečtí nacisté, kterým šlo jen o využití orichalca, kovu, který se zde nacházel, na ovládnutí světa.




Cestovní kancelář Halahoj nám slibovala prohlídku pařížských památek, ale tento zájezd za historií byl záhy narušen, kdy jsem se šel občerstvit do jedné kavárny. Nějaký klaun ji vyhodil do povětří. Jen tak tak jsem z toho vyvázl živý. Věci potom vzaly rychlý spád. Vyšetřování policie nikam nevedlo, tak jsme se do případu pustili společně s ostatními turisty. Navíc jsme potkali půvabnou novinářku Nico, která nám prozradila nějaké souvislosti k této události. Pátrání nás zavedlo přes Irsko, Sýrii, Španělsko až do Anglie, na stopu samozvaných "Templářů", kteří však s ideály těchto rytířů neměli vůbec nic společného. Nakonec se nám i s trochou štěstí podařilo překazit jejich rituál, kterým měli získat mocnou zbraň, s níž chtěli ovládnout svět.




Námětem celotáborové hry byla jak jinak mapa s pokladem, který ukryl kapitán Flint na nějakém neznámém ostrově. První setkáni s piráty proběhlo již v pátek večer a vypadalo celkem hrozivě, ale nakonec díky velkorysosti hraběnky Střelené, která nás vzala pod svoji ochrannou ruku, jsme mohli všichni v klidu spát. Tak velkou výpravu za bohatstvím předcházely přiměřené přípravy, a proto si účastníci, kterých bylo 36, museli vyzkoušet, co obnáší různá povolání. Jak ošetřil či utěšit zraněného, dokázat všechny zásoby narovnat na loď, rozpoznat cizokrajnou faunu... Zvláště vypečená byla také hra s nemocemi, které si dělaly zálusk na nebohé účastníky.... Takovou Žlutou horečku, Kurději či Ledvinové kameny, bych opravdu nechtěl potkat. Mimo jiné jsme také chytali ryby, tedy jen ty papírové, stavěli obydlí, loďky, hráli scénky (zvláště nezapomenutelný byl Robin a Vojtovi kalhoty...) a jinak úsměvně využívali hezkého počasí na Templáku. Na závěr všechny skupinky nalezly i něco z toho pokladu, i když je pravda, že některé to hledaní dost bolelo, viď Šimone :-).




Po roce táborového půstu se podařilo dát dohromady tým mladých lidí, kteří se nebáli vzít si na starosti 32 dětí. Pro všechny vedoucí to byla jistě zkouška ohněm, ale myslím si, že byla celkem zdařilá. Celý tábor se odvíjel od úspěšného animovaného seriálu Willy Fog a cesta kolem světa za 80 dní, jehož předlohou se stala knížka známého francouzského spisovatele Julese Verna. Jak již samotný název napovídá, čtyři skupinky členů anglického Klubu ztracené podkolenky se vsadily, že dokáží objet svět za 80 dní. Přestože měly podporu Willyho Foga i jeho přátel, tak to nebylo vůbec jednoduché. Vlaky ani lodě nebyly v těch dobách moc spolehlivé, navíc spousta věcí závisela i na počasí, a tak byla každá vteřinka drahá, což poznali účastníci při závěrečném dobíhání do Klubu. Po cestě ještě stihli zachránit spanilou princeznu Romy, vybudovali nádherné monumenty, spravovali řetěz u kotvy, luštili egyptské hieroglyfy či hledali princezniny příbuzné nebo nějaký ten světřík pro promrzlého Čika... Zkrátka tábor přinesl spoustu nádherných zážitků jak vedoucím, tak i dětem a proto se většina vedoucích rozhodla v pořádání táborů pokračovat...




1. den
Musela jsem vstávat v osm. A sbalit si. Pak jsme ještě udělaly oběd (mamča má službu), chvíli jsem šla na PC a pak mě na třetí šla Zuzki s Myškou vyprovodit na nádraží. A jelo se. Nejdřív se tam rozdělily chatky a na večeři byly párky opečené – takže táborák. Hrály se seznamovací hry a pak za námi přišel král země písniček Jan (David) (na chůdách) a řekl, že zlý černokněžník ZABABA zaklel jeho zemi a my ji musíme osvobodit. Máme prý zajít za babicí Květnicí. Ta nám řekne víc. Potom se šlo do hajan (do SPACÁKOVAN ?).

2. den
Na snídani byly namazané chleby. Pak se rozdělovalo do SKUPIN. Každý dostal tričko a udělal si na ně šablony. Pak se to nastříkalo sprejem v barvě skupiny (ČERVENÁ, MODRÁ, ZELENÁ). Pak byl oběd. Po obědě byl polední klid a mohlo se jít do řeky. Pak se šlo za skřítky, kteří měli úkoly, abychom mohli jít za BABICÍ KVĚTNICÍ. Jeden z nich bylo i počítání příkladu. Pak byla večeře. Za tmy se pak šlo za BABICÍ. (David – opět) ?. Museli jsme jí ukázat splněné úkoly a ona nám řekla, že se království dělí na různé země a poslala nás do Zlaté země. Pak už se šlo spát.

3. den
ROZCVIČKA – po snídani jsme měli vyrábět košťata, abychom mohli doletět za Malou Čarodějnicí. Ještě před obědem jsme letěli. Trasa byla označena čísly a plnily se úkoly a sbíraly se písmena na šifrovaný vzkaz. Když jsme doletěli, hrálo se MĚSTEČKO PALERMO, a MINCE.
Odpoledne začalo kapat a šli jsme sbírat zlaté šutry pro krále Zlatého království (Zdenek). Šutry hlídali ZLATOSTŘEŽNÍCI. (Ivona, Jitka, David). Pak jsme s valounkama šli za králem. Dal nám kousky ZABABY. To už se celkem dost rozpršelo. Hrály se hry pod střechou a přijela ANIČKA a SLÁVIK! Pak se šla hrát TICHÁ POŠTA. Byla to děsná sranda. Vyšlo nám např. z AUTODROM – CINKBEL. Z DIVOKÉ PRASE – NEW YORK JE PRASE, z PAVUČINA – POMOČENÁ… atd… A pak ještě ŽOLÍK se třema paklama karet ?. Pak se šlo spát, už bylo dost pozdě.

4. den
Dneska vedl rozcvičku Libor a Luboš. Pak snídaně.
V šifře, co jsme vyluštili na košťatech, jsme měli, že musíme vyrobit dárek pro MALOU ČARODĚJNICI. (Krmítko pro havrana, ženich, přenosný záchod.) Moc se jí ty dárky líbily. Odpoledne jdeme za včelkou MÁJOU do medového království.
Museli jsme na čas luštit vzkaz a najít strom Chlapákovník. Nakonec i samotnou včelku (byl to malý obrázek) a i skleničku medu. Když jsme se vrátili, jdem do řeky a stavíme hráz.
Pak hrajeme KATÁNYHO, bengbington, chodíme na chůdách a ještě PING PONK. A pak PŘEHAZKU.
Od osmé je diskotéka a pak se jde podle věku do království věčné tmy (tři skupiny).
My zůstali nakonec. Museli jsme se u 5-ti svíček učit básničku a na konci ji říct.
Asi v 00:00 jsme skončili.

5. den
Dneska to bylo bez ROZCVIČKY! Nejen proto, že moc pršelo, ale i pro včerejší program do noci. Tak nás „zahnali“ do jídelny a zpívalo se. Pak se šlo do SLEPÉHO KRÁLOVSTVÍ. Spočívalo to v tom, že se všem kromě mě zavázaly oči (já jsem navigátor) a šlo se překážkovou trasou kolem celého tábora. Nám to trvalo asi 45 minut. Celou tu dobu jsem mluvila jenom já. To byl můj dosud nejdelší projev. Pak, když se vystřídaly všechny skupiny, byl oběd a pak VOLNO.
Zase jsme hráli moc her ŽOLÍKA (s panem farářem) a všechno možný. Ze všeho nejvíc se mě se Slávikem líbí chodit na chůdách. Škoda, že jsou jen jedny tak velké. Odpoledne jdeme do MRAVENČÍHO KRÁLOVSTVÍ. Tam jsme se dozvěděli, že máme postavit obyvatelům tohoto království domeček (-čky). Večer jsem já a Ivona asi 3 hodiny zpívaly. Pak byly večerní chvály a zpívalo se.
Pak sprcha a do SPACÁKU.

6. den
Ráno se šly dělat domky pro mravence. My jsme ho postavili na mechu. Taky jsme to potom vyhráli!!!!!!!!!!!!!!
Pak (před obědem) byl výlet do VESELÉ ZEMĚ. Tentokrát se vedoucí hodně vyřádili:

Kdo	co	úkol
JITKA	mimino	přebalit, nakrmit…
STANDA	BOB a BOBEK	točit se kolem chůdy
ZDENĚK	PAT (n. MAT)	pomoct mu spravit vozejk
VĚRA	ŠIROKÝ	nezasmát se
DAVID	PRINCEZNA, KT. RÁČKUJE	Nechat se od ní políbit a vzít si ji za ženu
IVONA	SLEPICE	zazpívat a vzít si bonbóny

Luboš dostal pusu od Davida!
Pak byl oběd. Po obědě bylo VODNÍ KRÁLOVSTVÍ.
Nejdřív bylo trefování z řeky do obruče pod mostem. Pak bylo za úkol postavit mohylu ze šutrů v řece. (nejvyšší)
Pak se dohrával PING PONK turnaj. A po večeři byl VOLEJBAL turnaj VEDOUCÍ vs. my (Ota, Luban, Renča, Libor, Michal a já). Skoro jsme vyhráli. Nakonec DISKO DO 11 hodin. Pak sprcha. ČAU

7. den
Ráno měl Standa rozcvičku na „BUZERPLACU“.
Po snídani bylo malování HRADU a PODHRADÍ (pastelkama).
Mezi tím bylo i LESNÍ KRÁLOVSTVÍ. Byly 3 úkoly:
- poznat rostliny z herbáře
- donést nejrychleji živočicha z lesa
- sníst ve skupince nejrychleji 3 dcl lesního medu.

Pak skládáme puclíky (které jsme dostávali za království) se Zababem. Na druhé straně je vzkaz. Máme hledat tam, kde je energie. Nakonec pod stolem v jídelně. Další vzkaz nás navedl na šutry pod mostem. Tam bylo zaklínadlo pro Zababovi. Zazpívat CHVÁLÍM TĚ ZEMĚ MÁ. Pak byl oběd. Po obědě bylo PŘEKVÁPKO. Přijeli lidi z KG s lanama! (CIF, ANDREA, VAŠEK CH. A KAREL.) Nachystali nízké lávky. Taky nám ukázali VEVERKOVÁNÍ. Pak jsem já a Slávek stavěli se Zdenkem hráz. Je o pěkný kus větší. Pak byl zase táborák. Říkali se i Andělíčci. Nakonec MODŘÍ VYHRÁLI!! Dostali jsme ceny a byla zase diskotéka.

HLÁŠKY TÝDNE:
Otík: „Stano!“ (volal takhle na Standu)
Helča (na Otu): „Jestli máš ňakej sval, tak vylez!“
Dan, Věra: „HAYQAN!“

8. den
Poslední dopoledne v táboře. Jsme hned ráno sbalení a po snídani jdeme pryč. Asi v deset jsme v Hrotovicích.





Celý tábor se přesunul na Zouvalku k Brněnské přehradě a také změnil hlavního vedoucího. Na tento post letos (a pro další roky taktéž) nastoupil Standa Hadraba. Bydleli jsme ve stanech s podsadou, což některé, zvyklé na luxus postelí pod střechou z Osové Bitýšky, odradilo. Podstatně se změnil i organizátorský tým, ale p. František Nechvátal jel s námi i tento rok.

Táborová hra pokračovala tam, kde minulá skončila. Přijel k nám král Jan a řekl, že po Zababovi našel nějaký stroj, a neví, co s ním, takže nám ho nechá. V zápětí jsme se octli v úplně jiném čase a zemi. Král Jan nám tu nechal stroj času.

Procházeli jsme různými zeměmi a časem a plnili úkoly s tou zemí spojené. Dostali jsme se například do Irska, kde jsme pro keltského druida vyráběli zlatý srp a sháněli různé přísady do lektvarů, nebo jsme navštívili Finské království...

V každé zemi jsme za splněný úkol získali ztracenou součástku ze stroje a pomalu jsme ho skládali dohromady, abychom se mohli vrátit zpět do naší reality.

Povedlo se a tak jsme si mohli poslední den sbalit věci a odjet domů.





Tábor se konal opět v Osové Bitýšce a byl daleko větší, než ten minulý. Z účastníků jsme vytvořili pět skupinek (označených šátkem na: červené, modré, zelené – žabičky, fialové a hnědé), každá zhruba po deseti lidech a ještě k tomu k nim přibyli naši milí organizátoři. Hlavní vedoucí byla Lída Nováková a pana faráře Mikulu vystřídal p. František Nechvátal.

Tentokrát jsme měli velkou táborovou hru s názvem Království písniček. Tohle hodné a mírumilovné království obsadil a ovládl zlý černokněžník ZABABA. Naším úkolem bylo osvobodit celou zemi kousek po kousku. Navštívili jsme třeba Království věčné tmy, Mravenčí království nebo Zlaté království (tam jsme museli bojovat proti zlatostřežníkům). Také jsme navštívili čarodějnici Lóóóru, kterou úžasně ztvárnil Honza Homola, a věnovali jí naše dary.

Za pomocí zpěvníků, které jsme dostali, jsme se měli ke každému království naučit jednu písničku.

Jeden den jsme se dokonce vydali na výlet do Budišova na zámek. Byla tam velmi zajímavá expozice vycpaných zvířat. V zámecké zahradě nás potom čekal zázračný strom chlapákovník.

Po osvobození celého království jsme byli všichni pasováni na rytíře a dostali jsme diplomy. Samotný král Jan nám přijel poděkovat a byl moc rád, že jsme zneškodnili zlého Zababu.







V tomto roce jsme se vydali do Osové Bitýšky na místní faru, která nám vytvořila příjemné zázemí pro náš tábor. Ten měl tehdy kolem 35 účastníků a tak jsme kromě postelí v pokojích fary obsadili i chatky venku. Z vedoucích, které jsme na dalších táborech už neměli šanci potkat, tam byli: Bohouš Potůček, Martin Pachr, naše duchovní podpora pan farář Mikula a Olga, která se všem na tričko podepisovala třemi křížky (také díky tomu si již nyní nemohu vzpomenout, jaké měla příjmení.).

Ti, kdo s námi jeli, si jistě pamatují, že naše zdravotnice musela být tento rok v neustálé pohotovosti, zvláště pokud jsme začali hrát turnaj v některé z našich oblíbených her – basketbal, fotbal, volejbal... Téměř polovina účastníků totiž byla tak šikovná, že si během těchto činností nějakým způsobem pochroumala tělo od naraženin počínaje a vyvrácením prstů (i několika naráz) či vymknutým kotníkem konče.

Nevím přesně, ale nejspíš jsme neměli žádnou táborovou hru, co by se táhla celým táborem.. Prostě jsme hráli od všeho trochu a užívali jsme si to.

Například jsme si vyzkoušeli, jak se musel cítit dědeček, který ve známé pohádce dostal za záchranu života od kupce zlato a než přišel domů vyměnil ho postupně za koně, vola, berana, prase a jehlu, kterou nakonec ztratil. Jelikož jsme nikoho nezachránili, tak jsme se vydali do vesnice s pouhou sirkou a snažili se ji vyměnit s místními obyvateli za něco jiného. Celkem se nám dařilo a jedna skupinka skončila dokonce s moc pěkným hrníčkem.

Také tu byl již tradiční karneval, vytvářeli jsme lodičky, koupali se v bazénu a dělali spoustu jiných zábavných činností...

Velcí kluci (Martin s Bohoušem) zorganizovali i velký fotbalový zápas. Oni dva hráli proti všem ostatním (tedy vzali si k sobě ještě brankáře :-) ).

U táboráku jsme si měli připravit různé scénky pro pobavení ostatních a Bohouš se svým družstvem úžasně a nezapomenutelně ztvárnili tenkrát úplně novou a populární reklamu „Bohúšu, pospěš!!!“. Od zahrání této scénky mu celý tábor neřekl nikdo jinak než Bohúšu.

Tohle je asi z mé strany všechno k roku 2002.